Po našem posledním válčení s mediální analýzou diskursu se vrháme na vzájemné hodnocení. Můj parťák je tentokrát Richard #Kabilka. Oba dva jsme analyzovali tentýž článek (viz předchozí příspěvek).

• Líbí se mi forma, kterou Richard zvolil. Namísto nudné a přesně u rčené struktury zvolil formu komentáře. Jednotlivé části analýzy komentuje a vysvětluje.
• Dalším plusem pro mne je, že autor věty z článku pouze nepřepisuje, ale obsah zprávy sumarizuje.
• Líbí se mi také postřeh, že tato zpráva je spíše abstraktem „Dienstbierovy zprávy“, o níž je v článku řeč. Zpráva tudíž není popisem události, ale spíše popisem jiného dokumentu.
• Mám radost, že jsme se v mnoha věcech shodli, mimo jiné také na tom, že zásadní je absence zmínky o zdroji informací v titulku.
• Richard si také trefně všiml nejasného autorství zprávy. Článek sice zmiňuje „Dienstbierovu zprávu“, ale blíže se čtenář nedozví, kdo a za jakých okolností zprávu sepsal.
• Autor se rozhodl nezasadit článek na časovou osu (a označit ji podle toho, jak to uvádí text), ale rozhodl se pouze tuto část svými slovy okomentovat. V tomto případě to však nepokládám za chybu, protože struktura a časová souslednost zprávy není složitá.
• Autor uvádí, že text neobsahuje žádné komentáře událostí, ale pouze konstatuje stanoviska institucí, nebo závěry obsažené ve zprávě. Já to však nevidím jako nedostatek. Zpráva by totiž ze své podstaty měla být objektivním shrnutím událostí. Komentář a subjektivní ázor patří do jiného žánru žurnalistiky, potažmo publicistiky.